Nonius
Stejně jako furioso i těžší nonius byl vyšlechtěn v hřebčíně Mezöhegyes, založeném císařem Josefem II. Habsburským. Hřebcem – zakladatelem tohoto plemene byl anglo-normanský hřebec jménem Nonius Senior. Narodil se v roce 1810, v roce 1814 ho ukořistilo maďarské jezdectvo ve Francii a v roce 1816 se dostal do hřebčína v Mezöhegyesu. Nonius byl patrně polokrevný anglický hřebec z normanské klisny a téměř jistě měl v sobě krev norfolského roadstera. Podle všeho nebyl příliš pohledný a nezískal žádná ocenění za stavbu těla, ale během své šestnáctileté kariéry v hřebčíně zplodil celou řadu úspěšných plemeníků. Zkřížením s klisnami nejrůznějších plemen včetně araba, lipicána, španěla, turka a rovněž maďarského koně vznikli kvalitní koně, z nichž nejlepší byli opět kříženi s ním. Tímto způsobem vznikl charakteristický typ nonius.
V šedesátých letech minulého století došlo k přílivu plnokrevné krve, což vedlo ke vzniku dvou různých typů noniů: velkého koně, vhodného pro lehčí zemědělskou práci a do kočáru, a menšího, ušlechtilejšího jezdeckého koně. V nedávných dobách, kdy se poptávka po zemědělských koní snížila, byl větší kůň zapřahán především do kočáru, v čemž maďarští chovatelé koní již odpradávna vynikají. Oba typy noniů spojují aktivní chody s klidným tvárným temperamentem.
Popis plemene
Výška: větší typ 155,5 – 165 cm, menší typ 145,5 – 155,5 cm
Zbarvení: především hnědáci, méně často vraníci, tmaví hnědáci a ryzáci
Stavba těla: atraktivní výrazná hlava; šikmé plece; široký silný hřbet; silná záď; zdravé končetiny
Zajímavost:
V zápřahu se používají dva odlišné typy postrojů. Do lehčích kočárů se používají poprsní postroje, na tahání těžkých nákladů nosí koně chomouty, které umožňují plně využít síly jejich plecí.