Rocky Mountain pony
Původ koní Rocky Mountain Pony sahá až do 19. století, kdy pár osadníků v USA začalo křížit malé koně z colorádských hor. Od konce 19. století se koním z coloradských hor a jejich potomkům říkalo Rocky Mountain Horse a v roce 1986.
Na přelomu 19. a 20. století se koně využívali zejména pro práci na farmách, teprve později se začali používat pro rekreační ježdění a zábavu. Právě onen specifický chod je důvodem, proč zájem o mimochodníky v poslední době vzrůstá. Zaručuje příjemné svezení, neboť jezdce nevytřese jako při klasickém ježdění. Díváte-li se na jezdce za vysokým plotem, kdy není vidět kůň pod ním, myslíte si, že jede na kole. A přitom kůň sám se celý natřásá a hází sebou, téměř jako by kulhal. U nás se mimochodníci nevyksytují - a pokud, potom je to spíše vada, než cílevědomé šlechtění. Ale v Americe je jejich počet značný a zájem o ně stále roste. Existují také různé typy soutěží, kde se mohou uplatnit. Hodnotí se buď krása a lehkost pohybu (ať už pod sedlem, či v lehkém zápřahu), nebo vytrvalost a rychlost u závodů distančních. Velký zájem však mají o tyto koně i lidé, kteří si rádi zajedou na vyjížďku jen tak, pro vlastní potěšení.
Popis plemene
Výška: kolem 145 cm
Zbarvení: nejžádanější a nejzajímavější je již zmíněná čokoládově hnědá barva se zlatou hřívou a ocasem. Povoleny jsou i ostatní základní barvy kromě běloušů
Stavba těla: Hlava je španělského typu, krk je mírně klenutý. Hrudník je hluboký, hřbet, kratší a rovný. Záď je skloněná a vysoko nasazeným ocasem. Končetiny jsou pevné a silné s nevýraznými klouby a kvalitními kopyty. Tělo s širokou hrudí, výraznýma očima a rovnou hlavou, která má inteligentní, příjemný a bystrý výraz. Žuchvy jsou jemné. Nohy štíhlé, suché a jejich holenní kosti jsou příliš dlouhé a nemají dostatečný obvod. Karpální klouby jsou ploché, spěnky příliš dlouhé. Zadní nohy jsou pevné, suché a zdravé. Postoj zadních končetin je velmi úzký, proto, aby si je kůň při mimochodu "nestrouhal".
Zajímavost
Toto plemeno vyniká svým speciálním mimochodem. Mimochod je chodem čtyřúderovým (levá zadní, levá přední, pravá zadní, pravá přední) a musí být vastností vrozenou. Není dovoleno docílit ho jakýmkoliv tréninkem, speciálními podkovami či jiným způsobem. Rychlost tohoto chodu se pohybuje od 11 km v hodině (ve velmi neschůdnem terénu) do 25 km v hodině (na menší vzdálenosti).