Řeč těla
Kůň ve volné přírodě žil ve stádu. Časem se u něho vyvinula schopnost komunikovat s ostatními příslušníky stáda. Samozřejmě, že spolu nevedli filozofické diskuze. Potřebovali si však sdělit základní, životně důležité pocity, jako je třeba strach, nebo vyjádřit postavení v hierarchii. Domestikovaný kůň považuje člověka za člena stáda, a proto také ve vztahu k němu používá některé výrazové prostředky.
Spokojenost
Spokojený a klidný kůň je tehdy, nemá-li nejmenší obavy z kontaktu s ostatními zvířaty svého stáda. V takovém případě se projevuje v té nejlepší podobě, jakou u koní známe: hlavu nese vzpřímeně, ocas má zdvižený a často se pohybuje zcela neobvyklým krokem.
Ve výběhu – Koně jsou vesměs společenská zvířata. Prokazují zjevnou radost, když se setkají se známým člověkem. Neodbíhají, ale naopak k němu ochotně přicházejí.
Ve stáji – Pokud chce mít kůň klid k odpočinku, odvrací se od ostatních zvířat ve stáji. Často se otáčí zádí ke dveřím, čímž dává najevo, že nestojí o žádnou komunikaci.
Netrpělivost
Pohyb hlavy – koně, stejně jako děti, jsou neradi přehlíženi. Pozornosti se dožadují šťoucháním hlavou a to nemusí mít vždy jen mírné.
Dupání – Mnohdy bývají koně netrpěliví, zvláště, čekají-li na krmení nebo na vypuštění ze stáje. Svých požadavků se domáhají dupáním nebo kopáním do dveří.
Znepokojení
Kousání – Kůň nezřídka vyjadřuje netrpělivost nebo nespokojenost kousáním. Svým druhům, na rozdíl od šelem, tím však nezpůsobuje vážnější poranění. Dává jen najevo, co si při svém postavení ve stádu může dovolit.
Kousání ošetřovatele – Kůň vás může kousnout ze stejných důvodů jako své druhy ve stádu. Kousání však zvířeti v žádném případě nepovolujte. Vždy mu dejte vhodně najevo, že jste jeho „pánem“, například mírným třepnutím přes nozdry.
Polekaný
Polekání a agresivita – Mezi polekáním a agresivitou koně je značný rozdíl. Oba stavy však mají obdobné projevy – kousání a kopání, oko je otočené, takže zřetelně vidíme jeho bělmo. Vyděšený kůň zůstává zpravidla stát na místě, ale může také odběhnout. Agresivita koní je velice neobvyklým jevem. Rozpoznáme ji podle toho, že takový kůň se k nám přibližuje. Naopak polekaný kůň se vždy vzdaluje. V tomto případě musíme vyčkat, až se k nám znovu vrátí, což může trvat i delší dobu.
Nešťastný
Kůň může být deprimován nemocí, ale i špatným zacházením. Takové zvíře neprojevuje zájem o okolí. Někdy se u něho mohou projevit známky agresivity. V minulosti bylo doslova módou potlačovat osobnost koně a plně ho podřídit požadavkům člověka. V současné době takové zacházení považujeme za neslučitelné se zásadami moderního chovu.